Několik řádek z Burlo (Ein paar zeilen Burlo)

Náročný, plný zážitků, vynikající, plný ponaučení, jedinečný. Tato přídavná jména nejlépe popisují účast naší skupiny (složené z 8 žáků a pana Reisenera) na oblátském projektu Workship, který se konal v Manětíně v Čechách.


Samotný název akce „Workship“ je odvozen z anglického slova „worship“, které znamená chválu. Pozornost je v rámci projektu kladena především na práci a kontakt s ostatními lidmi. „Workshipáci“, tedy dobrovolníci, kteří na místě pomáhají místním lidem s pracemi, na které už sami nestačí, pocházejí z Čech, Německa a Slovenska.
Každý den na Workshipu měl vlastní jasně daný řád: Okolo osmi hodin ráno jsme začínali tzv. „Let’s Dance“: Byla to to velice vtipná ranní rutina – každý den jsme imitovali nějaký tanec. Po Let’s Dance následovala snídaně a ranní impuls, který nás měl podnítit k přemýšlení. V devět hodin se šlo do práce. Jednalo se o nejrůznější práce od házení uhlí, přes sekání dříví až po zahradní a domácí práce. Mezitím byla samozřejmě zasloužená polední pauza, během níž jsme my Workshipáci mohli ochutnat českou kuchyni a užívat pohostinnost místních. V 16 hodin jsme opustili svou práci. Ta fyzická námaha při práci pokaždé stála za tu příležitost vidět ve tvářích místních lidí vděčnost za vykonanou pomoc. Pro odpoledne a večery byly typické různé kulturní programy (např. letní kino, divadlo nebo grilovačka), ke kterým byli pozvaní také místní obyvatelé. I přes značnou podporu jednoho novice, který kdysi sám hrával za Viktorii Plzeň, prohrála německá delegace všechny večerní fotbalové zápasy.
Ve čtvrtek jsme si odpočinuli od každodenní práce. Podnikli jsme totiž šestihodinový výlet do okolí Manětína, slavili bohoslužbu v přírodě a navštívili zbytky jedné zaniklé osady. Během týdne se vytvořilo mezi Workshipáky mnoho přátelství. Během práce a po práci bylo možné si popovídat s ostatními a tak se každý mohl seznámit s ostatními Workshipáky a něco se o nich dozvědět. Poslední večer dozníval během zpěvu, tance, ale také mnoha intenzivních osobních rozhovorů. Týden s ostatními Workshipáky se pro nás stal krasným a cenným zážitkem. Z toho důvodu pro nás bylo mimořádně těžké se v sobotu ráno rozloučit. Poté jsme se již jako turisté vydali do Prahy na prohlídku města. Workshipový týden jsme zakončili společnou večeří v centru Prahy. V neděli ráno jsme vyrazili zpět do Německa, s vděčností, že nám obláti a pan Reisener umožnili takový zážitek. Protože my jsme všichni zajedno, že na tenhle týden nikdy nezapomeneme a všechny ty pozitivní zážitky v sobě uchováme.
Antonia Büscher, Lina Föcking, Lea Marzinzik, Valentina Mittelstaedt, Cederik Nientimp, Gedeon Stenkamp, Sebastian Stoye, Marvin Wansing

„Anstrengend, erlebnisreich, lecker, lehrreich, einmalig.“ Diese Adjektive beschreiben die Teilnahme unserer Gruppe – bestehend aus acht Schülern und Herrn Reisener – am Projekt der Oblaten in Manetin, einem Ort in Tschechien, am besten.
Der Begriff „Workship“ wurde von dem englischen Wort „worship“, welches für Lobpreisung steht, abgeleitet. Bei diesem Projekt liegt das Augenmerk auf der Arbeit und dem Umgang mit anderen Menschen. Dort helfen freiwillige „Workshipper“, die aus Tschechien, Deutschland und der Slowakei kommen, der tschechischen Bevölkerung bei Arbeiten, die sie alleine nicht verrichten können.
Workship 2016 hatte einen geregelten Tagesablauf: Morgens gegen acht Uhr begannen wir mit einem sogenannten “Let’s Dance“: Eine überaus lustige Morgenroutine, bei der von Tag zu Tag verschiedene Tänze imitiert wurden, gefolgt von dem Frühstück und einem Tagesimpuls, der zum Nachdenken anregte. Danach ging es um neun Uhr zur Arbeit. Die Arbeiten reichten von Kohle schippen, über das Holzhacken, bis zur Garten- und Hausarbeit. Zwischendurch gab es natürlich auch die wohlverdiente Mittagspause, bei der wir „Workshipper“ die tschechische Küche und die Gastfreundschaft genießen durften. Um 16 Uhr verließen wir dann die Arbeit. Den Dank in den Gesichtern der Einheimischen zu sehen, war die körperliche Anstrengung während der Arbeit allemal wert! Die Nachmittage und Abende zeichneten sich durch diverse kulturelle Veranstaltungen (z.B. ein Freiluftkino, ein Theater oder ein Grillfestes) aus, zu denen die Einheimischen herzlich eingeladen waren. Trotz der tatkräftigen Unterstützung eines Novizen, der selbst einmal aktiv bei Viktoria Pilsen spielte, hat bei abendlichen Fußballspielen die deutsche Delegation stets verloren.
Von der täglichen Arbeit gab es am Donnerstag eine Abwechslung, da wir dort eine sechsstündige Wanderung durch die Umgebung unternahmen, einen Gottesdienst in der Natur feierten und Überreste eines alten Dorfes besichtigten. Im Laufe der Woche bildeten sich viele Freundschaften unter den Workshippern. Während und nach der Arbeit wurden zahlreiche Gespräche geführt, sodass man einiges über die anderen Workshipper erfuhr und sich gegenseitig kennenlernte. Den letzten Abend haben wir mit singen, tanzen und abermals vielen schönen und intensiven Gesprächen ausklingen lassen. Die Woche mit den anderen Workshippern wurde zu einer Sammlung wertvoller und schöner Erinnerungen. Aus diesem Grund fiel uns der Abschied am Samstagmorgen besonders schwer. Nach der Verabschiedung begaben wir uns nach Prag, um die Stadt zu besichtigen. Den Abschluss der Woche feierten wir mit einem gemeinsamen Abendessen im Prager Zentrum. Am Sonntagmorgen begaben wir uns dann wieder auf den Weg nach Deutschland, dankbar, dass dieses Erlebnis von den Oblaten und auch Herrn Reisener ermöglicht wurde. Denn wir sind uns alle einig, dass wir diese Woche nie vergessen und all die positiven Erlebnisse für immer in uns tragen werden.
Antonia Büscher, Lina Föcking, Lea Marzinzik, Valentina Mittelstaedt, Cederik Nientimp, Gedeon Stenkamp, Sebastian Stoye, Marvin Wansing

Příspěvek byl publikován v rubrice Ročník 2016. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *